Člověk a vlk

Na Zem doputovali člověk společně s vlkem. Člověk ale zapomněl, že přišli na Zem jen na chvíli a zanedlouho půjdou zase dál. Uvízl, zapomněl na volání srdce, klopýtá, trápí se a naříká. Vlk běhá kolem něj sem a tam, pořád mu připomíná cestu poznání. Je to podobenství o lidském ustrnutí v emocích, v penězích, pracovním procesu, každodenním stresu, o uvíznutí v bažině závislostí, představ, naučených, převzatých rolí a forem. Omámen miliony možností se trmácí od jedné pomíjivé bludičky k jiné. Zapomněl, že se má vyvíjet ke svobodě, k vyššímu vědomí.  Být na cestě poznání totiž znamená být neustále otevřený změně.Vlk pobíhá kolem, chňape mu po nohavicích, trochu se posmívá a zároveň ho vyzývá - vydej se zase na cestu. Dělej se sebou něco! Tvůj duch potřebuje letět jako orel nad horami. Jinak budeš nešťastný a zlý. Vlk nás volá do lesa, na pradávnou a nikdy nekončící cestu...

Za hranicí formálního vzdělání, výchovy, dobře míněných rad a odborných doporučení, za civilizací, stresem, shonem, snažením a usilováním o to, co naše kultura považuje za úspěch, začíná vlčí zóna. Vlčí zóna je zároveň bezpečný úkryt i divoký neprobádaný svět našeho vědomí. Vlčí zóna je příležitost pro uzdravení se vlastními silami.